Podle nejnovějších údajů České národní banky poskytnuly banky v srpnu 2024 hypotéky v objemu celkem 21,5 mld. Kč. Naprostou většinu – asi 18,6 mld. Kč – tvoří nové hypotéky. Zbytkem ve výši 2,9 mld. Kč přispěly k celkovému objemu refinancované hypotéky.
Zajímavé je, že srpen byl třetím měsícem v řadě, kdy hypotéky skončily na takovém objemu. Rozdíly ve výsledcich posledních tří měsíců byly doslova a do písmene pár korun.
Pokud zájem klientů vydrží, nebo dokonce ještě vzroste, budeme moci rok 2024 považovat za velice solidní.
Zajímavým znakem speciálně aktuálního roku je růst průměrné výše hypotečního úvěru. Na začátku roku byla průměrná nová hypotéka ve výši asi 3,4 mil. Kč. Stačilo však tři čtvrtě roku aby se průměrná hypotéka vyšplhala na 3,75 mil. Kč. Tak velký nárůst je neobvyklý. Stojí za ním samozřejmě poměrně drahé nemovitosti, které znatelněji nezlevnily ani během nedávného období velkého propadu trhu. Ale zcela jistě je i odrazem větší sebedůvěry klientů, kteří jsou připraveni závazek v podobě hypotéky přijmout za svůj.
Úrokové sazby
Úrokové sazby hypotečních úvěrů zůstávají beze změn. Již několik měsíců se prakticky nepohnuly z místa. A i když bychom si všichni přáli o něco příznivější podmínky, banky říkají “ne”. Vůle snižovat na trhu není. Bylo by známkou obrovské naivity myslet si, že banky snižují sazby proto, abychom my klienti měli levnější hypotéky. Pokud banky snižují sazby, snižují tím své marže a svůj zisk. Pokud půjčujete peníze, je pro vás vždy lepší půjčovat draze než půjčovat levně.
Ovšem pozor, tím nechci říct, že by to nebylo v pořádku. Je to naprosto logické a racionální chování a já jako člověk s ekonomickým zázemím a pravicovým smýšlením jsem ten poslední, kdo by to rozporoval. Ale snažím se vysvětlil, že ke snižování sazeb musí banky něco donutit. Většinou konkurence. A ta nám aktuálně dost chybí. Trh s hypotečními úvěry zredukoval v posledních několika letech na tři top velké banky obklopené dvěma středními a třemi malými.
Tři největší banky spolehlivě pokrývají přes 70 % trhu, spíše kolem 75 % a nezdá se, že by na tomto hracím poli zuřil nějaký lítý boj. A panuje-li mír zbraní mezi velkými, je celkem jedno, co dělá těch několik malých.
Takže nezbývá než čekat a doufat, že v tomto svém trochu pesimistickém pohledu na svět se tentokát zásadně mýlím.
Novela zákona o spotřebitelském úvěru
Prvního září vstoupila v účinnost novela zákona o spotřebitelském úvěru, která se týká stanovení tzv. účelně vynaložených nákladů. To jsou náklady, které banky budou moci za jistých okolností od klienta požadovat v případě, kdy klient bude chtít hypotéku splatit (rozuměj refinancovat) během doby trvání fixace úrokové sazby.
Celá situace kolem účelně vynaložených nákladů je celkem vzato vlastně komická. Ale provází ji takový ten druh smíchu, kde chybí jen kousek a promění se v pláč.
Několik let diskuzí, snaha o férové nastavení, poměrně složitý způsob stanovení referenčních úroků, ve finále z politické vůle omezeno na tak malý maximální limit, že celá složitost výpočtů je tím postavena na hlavu a to vše ve výsledku završeno metodickým postupem České národní banky, který skočil totálně nesmyslnými hodnotami referenčních sazeb.
Přičtěme centrální bance k dobru, že sama během asi dvou týdnů nazřela že statistické metody nesmí být odtrženy od kontextu ve kterém jsou použity a postup výpočtu opravila.
Autor je místopředseda představenstva Gepard Finance
