Životní příběh Andrése Martíneze zastíní i hollywoodské filmy. Jako realitní makléř a lektor se dvakrát dostal z nuly na vrchol, byl unesen, čelil ozbrojenému přepadení… a když si našel cestu do bezpečné České republiky, zasáhl koronavirus zavírající hranice. Nakonec Andrés Martínez ale opustil pozici šéfa Keller Williams v Mexiku a přiletěl za svou ženou do Prahy.
Svou kariéru jste začal od nuly a velmi rychle jste se stal hlavním lektorem RE/MAX v Mexiku. Jak jste se na tuto pozici vypracoval?
Život je občas velmi vtipný a zavede vás na místa, která nečekáte. A někdy si připadáte, jako když jen přežíváte, místo abyste žil život. V roce 2007 jsem se stal otcem holčičky, když mi bylo 18 let. Zrovna jsem dokončil střední školu a v té době jsem nešel na univerzitu, protože jsem nebyl bohatý a jako čerstvý otec jsem musel pracovat. Začal jsem pracovat pro jednu společnost, které jsem měl získávat klienty. A jedním z těchto klientů byl RE/MAX.
Po určitých okolnostech, kterými jsem prošel, měl jsem zdravotní potíže spojené s nemocí lupus, mě z této společnosti, pro kterou jsem pracoval, vyhodili, protože jsem nemohl ani chodit. A tak jsem se rozloučil se svými klienty. A když jsem se loučil s RE/MAX, řekli mi, že jsem opravdu dobrý v prodeji, byli mými klienty, kterým jsem prodal virtuální trénink, tak mi nabídli, abych se stal součástí RE/MAX.
Nikdy jsem neuvažoval o tom stát se realitním makléřem, a abych byl upřímný, tak jsem to v té době neměl ani rád. Řekl jsem si ale, že mám dceru, potřebuji práci, jsem nemocný a nikdo mě nezaměstná, protože nemůžu moc chodit, tak proč ne. Zkusil jsem to.
V RE/MAX jsem začal v roce 2010. Předtím jsem měl drobnou zkušenost několik měsíců jako nezávislý realitní makléř bez větších výsledků. V RE/MAX jsem se jako realitní makléř začal rozvíjet. Ale protože jsem prodal virtuální trénink RE/MAX Mexiko, přímo jeho majiteli, ten následně rozvinul mé znalosti v oblasti realitního trhu. Začal jsem pracovat přímo na centrále RE/MAX Mexiko a zároveň v jedné franšíze, kterou také vlastnil.
Mé zdraví se výrazně zlepšilo, překonal jsem osobní výzvy a stal jsem se národním ředitelem vzdělávání RE/MAX Mexiko. To byl pro mě velký úspěch, protože jsem začínal z nulových znalostí o oboru. Navíc jsem toho dosáhl ve velmi nízkém věku. Bylo to pro mě „wow“.
V RE/MAX jsem zůstal od roku 2010 do roku 2016.
V Mexiku jste v té době měl také jistý „bezpečnostní problém“. Nerad o něm moc hovoříte, můžete ale přiblížit, co se stalo?
Byl jsem unesen spolu se dvěma kamarády. Byli jsme na špatném místě ve špatném čase. Nechci jít příliš do podrobností. Mexiko je rozvíjející se země se spoustou věcí ke zlepšení, může být tak nádherná a plná příležitostí, jsou tam úžasní lidé, bystří, inteligentní, dobří a s vysokými morálními hodnotami, lidé vzdělaní a bohatí, ale také lidé chudí, špatní lidé, lidé bez vzdělání a kultury. Musíte být chytřejší a moudřejší, abyste mohli žít svůj život, jak si představujete.
Je to skutečně velká země, když vezmeme v úvahu, že Mexiko je téměř stejně velké jako celá Evropa. A v té době jsem bydlel v Mexico City, které má přibližně 30 milionů obyvatel. A je v něm hodně chudoby, hodně „nekulturních“ lidí, lidí bez vzdělání… a když jste mladý a daří se vám, přitahujete hodně pozornosti.
Naštěstí nás únos nestál život, nemáme ani žádné trvalé následky. Jen strach z únosu. Samozřejmě nás bili, ale nestalo se nám nic, co by nešlo napravit. Já, jako Mexičan, můžu říci, že to nebylo tak zlé. Pro vás, Evropany, již samotné slovo „únos“ je téměř nepředstavitelné. Není to běžné. A ani by nemělo být.
Změnilo mi to život. Mnohem víc si vážím těch důležitých věcí. Jakmile začnete stoupat v obchodním světě, ve světě peněz, naučíte se také mlčet. Naučíte se, jak se o sebe postarat. Nechodíte na určitá místa v určitých časech, začnete být hodně konzervativní v obavách o svůj život. Naštěstí jsem to byl já, kdo byl unesen. Bylo to provedeno několika lidmi, kteří se snažili dostat do nějakého kartelu. Kdyby to byla moje rodina, nenechal bych to jen tak.
Tato událost se mnou zůstává. Nejsem stejný jako předtím. Když jsem šel po incidentu po ulici, tak jsem se neustále rozhlížel, koukal se za záda, když jsem slyšel auto, které parkovalo u chodníku, okamžitě jsem se otáčel a zjišťoval, kdo to je. Nyní je to mnohem lepší. Ale i teď, když od března bydlím v Praze, když jdu s mojí ženou a vidím třeba parkovat auto, zbystřím a vyhodnocuji situaci.
Váš únos ale nebyl jediný podobný zážitek…
O několik let později se mě někdo pokusil oloupit na ulici. Zápasili jsme a střílelo se tam. Mám od té doby jizvu na hlavě. Zápasili jsme na zemi, držel jsem ho a kulka zasáhla podlahu, ze které odlétly střepiny a zranili mě. To bylo v roce 2015. A to byl rozhodující moment, kdy jsem si řekl „a dost“. Jsem příliš mladý na to, abych žil v takovém prostředí, a musím změnit svůj život.
Na základě toho jsem se rozhodl odejít z Mexico City a z RE/MAX. Byl jsem na vrcholu své kariéry, byl jsem národní ředitel vzdělávání v RE/MAX Mexiko, a rozhodl jsem se přesunout do klidnějšího a skutečně bezpečného města Querétaro, téměř tři hodiny cesty autem na sever od Mexico City. RE/MAX jsem opustil v lednu 2016 a v únoru jsem se přestěhoval.
Když jsem se přestěhoval do Querétaro, mí přátelé mi říkali, že je to šílenost. Chtěl jsem ale začít znovu. Přestože jsem dosáhl hodně ve své práci, chtěl jsem si dokázat, že jsem schopný začít znovu a znovu se vypracovat.
Začal jsem od nuly. Bydlel jsem u svého strýce a tety v jejich domě. Dali mi malý pokoj pod schodištěm. Říkali mi pak Harry Potter J. Znovu jsem se stal nezávislým realitním makléřem, ale nešlo to tak dobře, jak jsem byl zvyklý.
Čím si to vysvětlujete?
Když se přesunete do nového města, prodejní proces na realitním trhu se nemusí změnit, je ve skutečnosti dost podobný všude na světě. Proto také modely a systémy práce, jako jsou franšízové společnosti, jsou všude stejné. Problém není v procesech realitního trhu, ale v kulturních odlišnostech na straně poupulace. A vyžaduje to určitý čas adaptace na tempo, kulturu a způsob komunikace ve městě s 1 milionem obyvatel, když jsem přišel z kosmopolitního města, které má témě 30 milionů obyvatel pri zahrnutí celé metropole. To samé se děje nyní v Praze. Nejdřív musím porozumět místní mentalitě a kultuře.
Vaše kariéra šla ale pak rychle vzhůru…
Ano, samozřejmě to byl pro mě nový život, tak jsem se rozhodl začít znovu a dobře. Začal jsem se zlepšoval a uskutečnil jsem jednu transakci s makléřem Keller Williams v roce 2016. A on mě šokoval tím, jak dobrý byl. V té době jsem byl již šest let v oboru. Zeptal jsem se ho, kolik let zkušeností má. Řekl mi, že jeden rok. Byl jsem šokován. Jak se naučil být takto dobrý za jediný rok? Řekl, že je to tím, že je školený Keller Williams.
A tak jsem se o Keller Williams začal více zajímat. Setkal jsem se i s prezidentem Keller Williams, který byl dříve také v RE/MAX. Znali jsme se již z mé dřívější pozice v RE/MAX, kdy byl číslo jedna mezi franšízanty. Když prodal svoji franšízu, ztratili jsme spojení. Prodal ji, aby přivedl Keller Williams do země. A byl to on, kdo mě pozval, abych se přidal ke Keller Williams.
V srpnu 2016 jsem začal pracovat v Keller Williams jako realitní makléř a koordinátor vzdělávání na národní úrovni. Baví mě prodej, ale raději jsem na straně coachingu a rozvíjení realitních makléřů, stejně jako řízení týmu. V roce 2017 jsem začal nový projekt v KW na otevření nového Market Center v Querétaro. Stal jsem se team leaderem či CEO tohoto Market Center, které má dnes více než 150 makléřů. Velmi rychle se toto Market Center dostalo mezi nejlepší v rámci KW v Mexiku. Soupeřili jsme o první až třetí příčku mezi téměř 40 centry.
Na základě mých výsledků a zkušeností mi bylo nabídnuto stát se CEO národního zastoupení Keller Williams v Mexiku, což jsem s radostí přijal. To bylo v dubnu 2018. Keller Williams v Mexiku má v současnosti téměř 2 700 makléřů.
Jak se stane, že člověk, který řídí velkou společnost v zemi, jejíž hlavní město má třikrát více obyvatel než Česká republika, zakotví v Praze?
Začal jsem pracovat jako ředitel Keller Williams v dubnu 2018. A v srpnu 2018 se konala hlavní událost KW Mega Camp ve Spojených státech, na které se sejde přes 10 tisíc účastníků – nejlepších makléřů a národních ředitelů. A na této události jsem potkal ženu, která byla národní ředitelkou KW v České republice. Zamilovali jsme se… dobrá, já jsem se zamiloval. A pak jsem začal pracovat na své cestě vzhůru J.
Po vztahu na dlouhou vzdálenost jsme se začali více potkávat. Ona přiletěla do Mexika, já jsem ji navštívil v Praze, setkávali jsme se ve Spojených státech při pracovních událostech… až jsme se rozhodli být spolu. Přestěhovala se do Mexika.
Když otěhotněla, začali jsme přemýšlet o tom, kde je nejlepší kvalita vzdělání, zdravotní péče i života obecně pro dítě. A tak jsme se rozhodli přestěhovat do Prahy.
Mexiko má výborné doktory, kteří jsou mezinárodně oceňováni, Mexiko má vynikající soukromé a některé státní univerzity, ale v konečném součtu… možná je to dáno i mou předchozí zkušeností.
Jsem mladý muž, byl jsem na významné kariérní pozici, mám příjem, který je v Mexiku nadprůměrný a jsem veřejně známý – objevuji se na konferencích, v televizi… je proto přirozené přemýšlet o riziku pro sebe a svou rodinu.
Mexiko je nádherná země, jsem hrdý Mexičan a nikdy to nevyměním, mám rád tacos. Ale nakonec to už není jen o mě, je to o mé rodině. Má žena navíc nemluví španělsky a v Mexiku zdaleka ne každý mluví anglicky. Bylo pro ni proto těžké jít i jen nakoupit. Je to navíc skutečně krásná žena a přitahuje pozornost. Kromě toho je to její první dítě a uvítá pomoc lidí, které zná, své rodiny.
Česko je mnohem bezpečnější. Teď máme holčičku, které jsou téměř čtyři měsíce.
Přesunul jste se tedy do České republiky a vzděláváte makléře Keller Williams v České republice.
Když jsem se přesouval do Prahy, bylo to také jako hollywoodského filmu. Měl jsem přiletět 2. dubna, ale má žena mi volala 13. března a s pláčem mi říkala, že jestli nepřiletím do půlnoci 15. března, kdy Česká republika zavře hranice, nebudu moci přiletět. A nikdo nevěděl jak dlouho.
Byl jsem v jiném městě, které je 6 hodin od Mexico City. Letěl jsem do Mexico City, pak jel autobusem do Querétaro, odtud zpět do Mexico City, kde jsem chytil poslední letadlo do Paříže a v Paříži poslední letadlo do Prahy. A po téměř 40 hodinách jsem se konečně dostal do Prahy. Za mnou se hranice zavřely.
V té době jsem byl stále ředitele KW v Mexiku, ale této pozice jsem se musel vzdát. Je to tak významná pozice, že tam musíte být fyzicky. Rezignoval jsem 1. června.
V mezičase jsem byl v kontaktu s prezidentkou Keller Williams v České republice. Mexiko je pro Keller Williams velký region. Navíc Market Center v České republice teprve začíná. A tak jsem začal pomáhat svými zkušenostmi vedení regionu. V České republice vzdělávám makléře, bohužel jen v angličtině, nemluvím česky, ale učím se. Pak mi také nabídli, abych byl též provozní ředitel Market Center KW Metropolitan.
Zároveň ještě pracuji jako team leader nebo ředitel jednoho Market Center v Mexiku. V zásadě od 15 hod. do 20 hod. pracuji pro Mexiko a od 8 hod. do 13 hod. pracuji pro Českou republiku.
Jak se vám v České republice líbí?
Praha je bezpochyby jedno z nejhezčích měst, která jsem navšítvil. Architektura, úžasní lidé, životní styl, čistota. Ale asi nejvíc jsem byl zasažen přirozenou zelenou krásou země. Skutečnost, že mohu otevřít dveře na terasu a vidět před sebou zelený les, je prostě magická. Vím, že to nenazýváte “les”, ale “park”, ale věřte mi, je to opravdu jiné než mexické “parky”. Také se mi hodně líbí, že pravidla jsou používána a dodržována tak, jak mají. Byl jsem překvapen, jak funguje veřejná doprava. V prvé řadě její dochvilností, ale také tím, že nemáte žádnou ochranku a turnikety, které by vám bránili vstoupit, a ten důvod je, že obyvatelé rozumí tomu, že musí zaplatit, aby využili jejích služeb. Je to o důvěře v občany, důvěře v lidi a sílu lidské vůle. Je to něco, čeho lze obtížně dosáhnout v jiných zemích.
První věc, s níž jsem zápasil, je jazyk. Čeština je skutečně složitá na naučení i na výslovnost ve srovnání s jinými jazyky. Některé důrazy a hlásky a kombinace souhlásek jsou nepřirozené pro španělsky hovořicí lidi. Ale učím se a zlepšuji se.
Považuji se za milovníka dobrého jídla. A přirozeně je zde spousta jídel a ingrediencí, které ani při nejlepší snaze úžasných šéfkuchařů.. nechutnají tak jako v Mexiku.
Měl jsem také několik špatných zkušeností s přístupem českých lidí. Rozumím kulturním rozdílům v Americe a Evropa je ještě odlišnější. Kulturní rozdíly mezi Mexikem a Českou republikou jsou propastné. Jsme mnohem vřelejší, přirozeně se mnohem více objímáme a líbáme, hodně brečíme, tancujeme, mluvíme nahlas, otevíráme a sdílíme emoce tak běžně, dokonce i s cizinci a lidmi, které jsme právě potkali. Češi zdaleka ne tak hodně. A potkal jsem lidi, kteří pro mě a na co jsem zvyklý, jednali hrubě. Ale toto je nyní místo, kde žiji, a je to všechno o porozumění. Když čtete o české historii, hodně porozumíte tomu, proč lidé mohou být takoví. Samozřejmě jsem potkal víc úžasných lidí a jsem šťastný, že jsem byl přijat s otevřenou náručí. A nyní cítím, že jsem zde doma.
Děkuji za rozhovor.
Andrés Martínez
KW Czech Republic (Headquarters): National Consultant
KW Metropolitan (Market Center in Praha 1): Operating Principle (President)
KW El Faro (Office in Mazatlán, México): Team Leader (Director)
