Jan Rampa - REMAX

Realitní makléř Jan Rampa (RE/MAX) má celou řadu prvenství. Jedním z nich je, že byl u první hypoteční transakce na českém trhu. Jak se vyvíjel realitní a developerský trh v České republice?

Jako realitní makléř nemáte prvenství jen v uskutečnění první realitní transakce za bitcoin v České republice, ale byl jste i u první realitní transakce s hypotečním úvěrem v roce 1995.

Ano, byla to úplně první hypoteční transakce na českém realitním trhu. To jsem se dozvěděl až v době, kdy hypoteční trh slavil své 20leté výročí, z rozhovoru, který poskytl první hypoteční klient. A tak jsem zjistil, že na druhé straně transakce jsem seděl i já. Vím tedy přibližně pět let, že jsem před 25 lety byl u první hypoteční transakce.

Vybavujete si, o jakou nemovitost se jednalo?

Jednalo se o prodej rodinného domu ve Stodůlkách na Praze 5, kde kupující říkal, že by rád vyzkoušel hypoteční financování. Hypoteční banka byla tehdy první, která k těmto obchodům získala licenci. A s touto bankou jsme transakci jako první v republice udělali.

Pikantní na tom je, že jenom prověření toho, jestli banka zájemci hypotéku poskytne, trvalo tři týdny. Dnes to banky umí v rámci hodin. Tenkrát nebyly žádné registry, hodně se improvizovalo. Jsem rád, že klient měl trpělivost.

V té době byly úrokové sazby na zcela jiné úrovni. Dnes se dá hypotéka získat i pod 2 % ročního úroku. Za kolik byla ta úplně první?

V polovině devadesátých let byly hypoteční sazby kolem 12 – 13 %. Nevybavuji si již, kolik byla tato konkrétní.

Doba byla tehdy hodně bouřlivá. Jako developerská firma jsme měli např. určité přebytky záloh na účtu a tehdy byly overnight sazby dokonce na úrovni 50 % p.a. Tak jsme si i my – stavaři hráli i s tímto zhodnocováním peněz na bankéře.

Byla to hodně zajímavá doba. Dokonce jsme pravidelně zdražovali i prodeje svých bytů. Vyhlašovali jsme třeba, že zdražíme za 14 dnů. A když jsem ráno přišel v 8 hodin do kanceláře, tak před dveřmi stála fronta lidí, kteří měli v igelitových taškách miliony a nutili nám je, abychom je vzali ještě před tím zdražením. Kdo si dnes umí takovouto situaci představit?

Dnes by taková situace již ani nemohla nastat vzhledem k legislativě proti praní špinavých peněz, která zamezuje vyšší hotovostní transakce než 10 tis. EUR. Nemovitost by se tak za hotovost již koupit nedala.

Přesně tak. Tenkrát to mělo ten půvab, že člověk zaplatil a měl jistotu, že se něco stane.

Naštěstí jsme nemuseli řešit nějaké falešné bankovky nebo jiné kriminální aspekty. A za jedno dopoledne jsme dokázali obsloužit spoustu lidí, peníze jsme pak odnesli do banky a celé to fungovalo poměrně jednoduše.

Zmínil jste developerskou společnost. S ní jste též jako první v roce 1996 použil billboardovou kampaň. Co vás k tomu přivedlo?

Pracoval jsem ve společnosti IPB Real, která byla v polovině 90. let asi největším developerem v Praze. Kromě výstavby některých projektů jsem tam měl určitý čas na starosti také marketing všech projektů. Tenkrát se začaly billboardy teprve rozjíždět. Rozhodně to nebyla doba, kdy by jimi byla oblepena celá republika. Vzniklo několik billboardových ploch v Praze a v okolí dálnic.

Napadlo mě vyzkoušet i tento způsob propagace projektů. V danou chvíli se to významně osvědčilo. Tím, že to byla nová věc, tak to skutečně zaujalo. Volali nám díky ní lidé z celé České republiky na základě billboardu. Dnes billboardová reklama na developerský projekt v té změti zapadne. Ale nezatracoval bych je ani dnes. Jen impakt na zákazníky byl v 90. letech mnohonásobně vyšší.

Také jste jako první využil systém klientských změn v developerských projektech. Co je na tom tak převratného, že se udržel téměř v nezměněné podobě dodnes?

Stavěli jsme v době, kdy nikdo neměl zkušenost s prováděním klientských změn u stovek bytů naráz. Měli jsme projekt, který měl nějaký harmonogram, a pak jsme měli stovky zákazníků, kteří vynakládali poměrně značné prostředky a chtěli, aby byly byty podle jejich představ. Ale lidé vstupovali do projektu postupně a přestali stíhat konečné termíny pro uplatnění některých typů klientských změn.

Ze své praxe mohu říci, že tak 90 % organizační činnosti developera spočívalo v tom, jak zabezpečit provedení klientských změn. Nikoli výstavbu, nikoli vztahy s úřady, ale klienty a klientské změny. A to mě vedlo k tomu, že to muselo dostat nějaká pravidla, která jsem sepsal.

Pak jsem zjistil, že námi vytvořená pravidla převzali i další developeři. Dnes to má samozřejmě mnohem sofistikovanější podobu. Základ ale zůstává stále na tom, co jsme vytvořili v malé skupině lidí a některé naše formulace poznávám v textech pravidel i dnes.

Systém klientských změn ale nebylo to jediné, s čím jste se potýkali.

Ještě v polovině 90. let platily takové legislativní zvláštnosti, že i jednotlivá podzemní garážová stání, aby se mohla přiřadit k nějakému konkrétnímu bytu, což je dnes běžná věc, musela být obestavěna zdí do určité výšky. Představte si podzemní garáže, kde je stovka míst a kde jsme museli kolem každého místa kvůli geodetům vystavět asi tři řádky cihel, aby to mohli zaměřit. A pak jsme cihly zase rozebrali. I díky nám se tehdy měnila katastrální legislativa.

Podivností z dnešního pohledu bylo víc. Třeba někdo měl zahradu či terasu nad garáží někoho jiného – a to také nešlo tehdy do katastru zapsat. Byla to i otázka podlahových ploch. Tenkrát jsme si my určovali, jak budeme počítat a definovat podlahové plochy a podle toho jsme prodávali byty. Časem se i toto znormovalo.

Děkuji za rozhovor.

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account