Jiří Rájek: Realitní trh je roztříštěný

Realitní trh je značně roztříštěný a navíc chybí jakákoliv čísla, podle nichž by se dal trh transparentně měřit. „To je velký problém a svědčí to mimo jiné o obavě zprostředkovatelů a realitních kanceláří konkrétní čísla (nejen) prodejů zveřejňovat,“ říká Jiří Rájek, CEO sítě ERA Reality ČR. „Na sociálních sítích vidíte spoustu manekýnů v realitách, kteří natáčejí fantastická videa a skvělé sebeprezentace. Ale dělají ten byznys dobře? Jsou ta čísla skutečně taková, jak oni prezentují navenek?“

V čem vám pomůže realitní zákon?

Realitní zákon znamená nastavení pravidel realitního trhu. Na jeho vzniku pracovala spousta lidí, včetně nás, a jsme rádi, že je zákon konečně v platnosti. Přiznám se, že jsme předem vůbec netušili, co to bude znamenat v rámci legislativy, procesů, průtahů nebo lobbingu. Regulace trhu pomocí zákonných norem vznikala dlouho a když se napříč trhem zeptáte na názor realitních makléřů, zprostředkovatelů nebo majitelů realitních kanceláří, budou mít k zákonu řadu připomínek, popíší vám, co všechno nefunguje a že je v něm spousta chyb.

Je dobře, že zákon konečně vznikl. Je možné v něm najít řadu zajímavých norem, které mohou být ku prospěchu nejen nám jako realitním zprostředkovatelům, ale také spotřebitelům – což byl jeden z důležitých motivů vzniku zákona. Teď jsme ve fázi, kdy se zákon uplatňuje v praxi, a my se můžeme bavit o detailních paragrafech a iniciovat legislativní změny pomocí novelizací tam, kde jsou ještě nutné úpravy.

Zákonná úprava podnikání na realitním trhu dlouhá léta chyběla. Z vašeho pohledu: co se v zákoně povedlo a na co naopak zákon nepamatoval?

V zákoně je špatně definovaná služba realitního zprostředkovatele a jsou tam některé matoucí skutečnosti. Hodně prostoru se věnuje zprostředkovatelské smlouvě a její definici. Zákon ale nepamatuje na rezervační smlouvu. Tyto dva pojmy jsou „stažené“ do jednoho – jednou se uvádí zprostředkovatelská smlouva vůči prodávajícímu, podruhé se mluví o zprostředkovatelské smlouvě vůči kupujícímu. Ale přitom to není zprostředkovatelská smlouva, ale rezervační smlouva. Tyto dva parametry nejsou oddělené a nadefinované zvlášť, což je značně matoucí. Ale zrovna tyto pojmy jsou možné novelizací upravit.

V zákoně není popsán proces realitního případu tak, jak by měl být, jaké má mít konkrétní náležitosti a jak by měl být správně dokončen. A není to tam dostatečně definováno také z pohledu spotřebitele. Když si dneska spotřebitel přečte zákon o zprostředkování realitní služby, myslím si, že z něj úplně moudrý nebude. Co pro něj vlastně má realitní makléř udělat? Jak by konkrétně měla vypadat jeho práce?

Ze strany zákonodárců bylo nejvíc protlačované pojištění a vázaná živnost. Vázaná živnost je naprosto v pořádku, ale opět: její definice a kritéria pro získání živnosti budou muset projít úpravou. Chápu, že vázanou živnost je nutné podmínit konkrétním vzděláním. Ale to, že jsem inženýr – stavař, mi přece nedává pro dobrou práci realitního makléře větší kvalifikaci než střední škola a pět nebo patnáct let praxe.

Pokud makléř nemá vysokoškolské vzdělání nebo maturitu a tři roky praxe, musí absolvovat zkoušky odborné způsobilosti. Ale nebylo by rozumné, aby zkoušky absolvovali všichni realiťáci v oboru?

Souhlasím, zkoušky bych dal povinně a všem. Za mě je v zákoně nedostatečně definovaná další skutečnost – certifikačním střediskem nebo střediskem s autorizovanou osobou může být téměř kdokoli, kdo splňuje potřebná kritéria dle Ministerstva pro místní rozvoj. Přirovnal bych to ke státní maturitě, jejíž cíl byl srovnat znalosti středoškoláků na podobnou úroveň. Nepodařil se. Protože v komisi sedí lidé různých zájmů a motivací a každý bude mít jiný přístup. Pokud nebude makléře zkoušet jedna autorizovaná osoba (Ministerstvo školství nebo Ministerstvo pro místní rozvoj nebo jakýkoli jiný ústav nebo silná jednotná profesní organizace), rozdíly v úrovni zkoušek budou obrovské.

Jaké příležitosti nebyly v zákoně využité z hlediska pohledu na realitní trh?

Realitní trh je hodně roztříštěný. Trh je rozdělený na různé subjekty – jak na realitní sítě, tak na skupiny typu Komory nebo Asociace realitních kanceláří – a každý si myslí trochu něco jiného a něco jiného prosazuje.

Když budu mluvit za sebe, myslím si, že jsme promarnili příležitost v zákoně upravit určité věci, které by byly ve prospěch realitního trhu.

Mluvil jste o roztříštěnosti trhu. Snažila jsem se dohledat čísla – o realitních makléřích, kancelářích, jak se měří trh a tak dále. Ale nic jsem nenašla…

To je velký problém našeho trhu – v realitách nemáme k dispozici žádná čísla. O čem to svědčí? O netransparentnosti trhu, vzájemné nedůvěře a obavě zprostředkovatelů a realitních kanceláří konkrétní čísla (nejen) prodejů zveřejňovat. Na sociálních sítích vidíte spoustu realitních vlčáků, manekýnů v realitách, kteří natáčejí fantastická videa a skvělé sebeprezentace s úžasným marketingem ohledně jejich prezentace nemovitostí. Ale dělají obchod správně? Vědí vždy, čí zájmy mají hájit? Umí pro svého klienta vyjednat ty nejlepší podmínky? Jsou ta čísla skutečně taková, jak se prezentují navenek? Ne vždycky to tak je. A pro klienta to bývá matoucí, protože neví, jak si má vybrat kvalitního makléře.

Vám vadí, že se na sociálních sítích prezentuje líbivý marketing?

Mně to nevadí. Osobní marketing je součástí našeho byznysu. Jen mě mrzí, že si k těm lidem nemůžu dohledat konkrétní čísla, výsledky. Za jakou cenu oproti ostatnímu trhu umí prodávat nemovitosti, jakou má statistiku pravděpodobnosti prodeje, kolik nemovitostí a jaké zobchodoval apod. Dohledám jen to, že se jedná o makléře se sedmnáctiletou praxí, prohlédnu si krásné fotky a jeho web. Třeba ve Spojených státech amerických, kde je realitní trh na jiné úrovni, si můžete relativně jednoduše ke každému makléři dohledat, kolik za léta své praxe prodal nemovitostí, s jakou cenou, kdy, atd. Pokud za sedmnáct let praxe prodal sedmnáct nemovitostí, tak to má pro klienta nějakou informační hodnotu. Ale pak se můžete podívat na makléře, který je na trhu čtyři roky a každý rok prodává čtyřicet nemovitostí. Opět to má nějakou informační hodnotu a klient se může rozhodnout pro výběr makléře na základě reálných dat.

Děkuji vám za rozhovor.