Berlín - Německo - most přes řeku

Znárodňování bytů a bytových domů bylo v českých zemích fenoménem komunistické vlády. Nyní se podobného kroku mohou dočkat naši sousedé. V Berlíně se již chystá referendum o jeji znárodnění.

V Praze se staví mnohem méně bytů, než kolik jich je potřeba pro lidi přicházející každoročně za prací do hlavního města. Pomalé stavební řízení je přitom jen jedním z problémů, kterým developeři čelí. A Praha není zdaleka osamocená. V sousedním Německu řeší stejné obtíže s dostupností bydlení. A v Berlíně na to jdou mnohem více radikálně.

Nejprve se v Berlíně pokusili zastropovat nájemné. Tento netržní krok nejen nemůže vést ke kýženému výsledku – zvýšení dostupnosti bydlení, ale navíc se ukázal být i podle německého práva protiústavním. To ovšem zastánce radikálních levicových řešení neodradilo. Nyní připravují další krok, kterým je znárodnění bytů.

Server SeznamZprávy.cz upozornil na iniciativu Deutsche Wohnen & Co. enteignen, jejíž cílem je vyvlastnit bytové domy v majetku společností Deutsche Wohnen, Vonovia, Akelius a dalších. Ta získala pro svůj záměr v petici již 300 tisíc podpisů podporovatelů vyvlastnění, což podle německých zákonů umožňuje uspořádat referendum o vyvlastnění „ve veřejném zájmu“. V takovém případě by se vyvlastnění provádělo za náhradu, nikoli „lidovým“ způsobem komunistické strany z 50. let minulého století. Ale i tak…

Stejně jako zastropování nájemného jde i reálná hrozba vyvlastnění proti svému cíli. Kdo by chtěl investovat do výstavby a správy bytového fondu, když o něj může přijít? A je jedno, jestli se jedná o drobného investora nebo o nadnárodní korporaci.

Investorům, i těm realitním, jde především o zisk. To je hlavní motor jakéhokoli rozvoje, inovací i – překvapivě – bytové výstavby a investice do nájemního bydlení. A každý investor hodnotí nejen náklady a výnosy, ale i rizika. Z tohoto pohledu již jen vyhlášení referenda o možném znárodnění bytů v Berlíně, které se bude konat zároveň s volbami do Bundestagu, jde proti zvýšení dostupnosti bydlení. Investoři musí počítat s vyšším rizikem.

Na vyšší riziko investoři reagují dvěma možnými způsoby: Buď požadují vyšší zisk, který riziko kompenzuje, nebo se z trhu stáhnou. Oba možné důsledky jen sníží dostupnost bydlení. Investoři budou požadovat více peněz, nebo do výstavby nájemního bydlení přestanou investovat. Jiná možnost není.

S podobnými hrozbami se nyní setkává i Praha. Její vedení v čele s Piráty několikrát proneslo nápady, které jsou berlínskému řešení blízké. Např. že nezaplněné byty budou více zdaněny. To na první pohled může vypadat odlišně – jako motivace majitelů bytů, kteří je nepronajímají, ale jen drží, aby své nemovitosti obsadili nájemníky, čímž by se zvýšila nabídka nájemního bydlení. A vyšší nabídka může stlačit cenu dolů, jak se to stalo v případě koronakrize s nájemným v centru Prahy při omezení pohybu a cestování v souvislosti s opatřeními proti šíření pandemie koronaviru. Jenže…

…pokud by se podobný nápad prosadil, jak by zareagovali lidé a firmy, které chtějí do nájemního bydlení investovat? Připsali by na stranu rizik vyšší zdanění v případě, že se jim z jakéhokoli důvodu byt obsadit nepodaří. A opět – vyšší riziko znamená vyšší cenu, v tomto případě požadované nájemné.

Řešení bytové krize není jednoduché. Naopak, musí být komplexní a na mnoha frontách. Zrychlení povolovacího řízení je přitom jen jeden krok. Řada bytů v Praze kupříkladu zůstává volných z obavy z nájemníků. Jejich ochrana je (nejen) v českém právu tak vysoká, že pokud projeví alespoň elementární snahu hradit nájemné, není příliš legálních prostředků, jak nájemníka z bytu dostat.

Podle některých odhadů se jen v Praze pohybuje mezi nájemníky 5 až 10 % „profesionálních neplatičů“ – lidí, kteří velmi dobře znají nájemní právo, mnohdy mnohem lépe než „osamocení“ pronajímatelé jednoho bytu, a kteří nemají žádný majetek, na kterém by bylo možno provést exekuci na úhradu dluhu. Není tak divu, že po podobné zkušenosti majitel bytu nechá svou nemovitost prázdnou a doufá jen v růst její ceny.

Součástí řešení bytové krize by tak mělo být i uvolnění nájemního práva. Ovšem přestože v České republice bydlí v nájmu jen přibližně pětina domácností, je to natolik citlivá politická otázka, že se takový krok podaří jen stěží prosadit. Není to populární řešení…

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account