Češi mají extrémní preferenci vlastnického bydlení. Téměř každý chce bydlet ve svém. A pokud mu to jen trochu finanční situace umožní, tak si vlastní byt či rodinný dům kupují. Jaká je ale realita?
Vlastnické bydlení je v České republice všudypřítomná mantra. Lidé vnímají „cihlu“ jako jistotu, příležitost k „bezpečné“ investici a uložení či zhodnocení peněz. A zanedbávají nevýhody, náklady a rizika.
Touha po vlastnim bydlení se pak promítá i do skutečnosti. Přibližně dvě třetiny domácností v Česku tak bydlí ve vlastním rodinném domě (35,6 %), ve vlasním bytě (25 %) či v družstevním bytě (3,1 %). To vyplývá z posledního sčítání lidu v roce 2021.
Graf 1: Právní důvod užívání bytu (2021)
Zdroj: EMA data z dat ČSÚ
Za posledních 10 let (od předešlého sčítání lidu v roce 2011) došlo k několika ne nepodstatným změnám. V prvé řadě ubylo družstevního bydlení a přibylo bytů v osobním vlastnictví. To může být dáno postupným převodem družstevních bytů do osobního vlastnictví. Zároveň ovšem došlo ke snížení podílu domácností, které bydlí v nájemním bydlení.
Graf 2: Změna právního důvodu užívání bytu (2021 vs. 2011)
Zdroj: EMA data z dat ČSÚ
Podíl nájemního bydlení klesá dlouhodobě. Při prvním sčítání v roce 1991 představovalo dvojnásobný podíl než v roce 2021. Je to pochopitelné. V době komunistické diktatury, která skončila na sklonku roku 1989, nebylo možné vlastnictví bytů, které byly znárodněny krátce po nástupu komunistů. Nabízelo se pouze vlastnictví rodinného domu, družstevní bydlení a nájemní bydlení.
Na změnu tak bylo do prvního sčítání málo času a trasformace bytového fondu včetně restituce původním vlastníkům (či častěji jejich potomkům) a privatizace státních a obecních bytů probíhala postupně.
Graf 3: Vývoj podílu nájemního bydlení
Zdroj: EMA data z dat ČSÚ
S poklesem podílu nájemního bydlení by mělo také růst osobní a družstevní vlastnictví. Souhrnná data to ale nepotvrzují. Družstevní vlastnictví se dostává postupně do pozadí, podíl domácností bydlících ve vlastním rodinném domě je stabilní a rodin užívajících byt na základě vlastnického titulu sice přibývá, ale ne tak rychle, jako ubývá družstevníků.
Graf 4: Vývoj podílu vlastnického a družstevního bydlení
Zdroj: EMA data z dat ČSÚ
Jedním z důvodů může být i nárůst podílu nezjištěných domácností, který dosahuje 7,5 %. Na druhou stranu při předposledním sčítání lidu v roce 2011 byl ještě o něco vyšší (7,8 %). Stoupá ovšem také podíl lidí žijících v některé z forem bezplatného užívání bytu (např. bydlení u příbuzných, na 5,8 %) a také jiný důvod užívání bytu (na 3 %). Jiným právním titulem k užívání bytu může být kupříkladu vlastnictví či spoluvlastnictví obchodní společnosti založené ke správě bytového domu.
Významná preference vlastnického bydlení tak vede k tomu, že ve vlastním či družstevním bytě či rodinném domě bydlí přibližně dvě třetiny domácností. Vzhledem k vysokým cenám nemovitostí a aktuální nízké dostupnosti hypoték je pravděpodobné, že se jejich podíl zvyšovat v dohledné době nebude. Do dalšího sčítání litu ovšem zbývá ještě 9 let, a za tu dobu se může změnit mnohé.
