REALITYBEZOBALU: Ondřej Černovický – Každá koruna vložená do propagace se mi trojnásobně vrátila

Dařit se mu začalo v roce 2016. Byl to rok, kdy si udělal první web a začal přemýšlet nad tím, že by bylo fajn, aby makléř byl vidět a vystoupil z anonymity. „O rok později jsem začal řešit také propagaci na sociálních sítích, ale skutečný zlom přišel až před třemi lety, kdy moje příspěvky získávaly na pravidelnosti. Stává se mi, že mně volá někdo, kdo mě dva, tři roky sleduje. A to má setrvačnost.“

Facebook a sebepropagace jsou sice v realitní branži důležité atributy, ale kdy nastal mentální zlom?  „Když jsem přestal řešit, co si o mně kdo bude myslet, co napíše nebo nenapíše. Dělám svoji práci tak, jak já chci a lidé to oceňují. Já si svého klienta stejně najdu a bude to člověk, který bude stejně naladěný nebo kterému budu sympatický. A lidem, kterým můj styl vadí, ti by přece mými klienty stejně nebyli. A pokud ano, tak by spolupráce rozhodně nebyla příjemná.“

Uvědomuje si, že v současné době jsou obrovské možnosti, jak ukazovat svoji práci i sám sebe, což před deseti lety nebylo možné. „Kdybych dneska byl na začátku a měl všechny tyto možnosti, a jenom se řídil heslem buď sám sebou a dělej práci realitního makléře tak, jak ty si myslíš, že by se měla dělat, věřím tomu, že rozjezd z nuly na sto by byl opravdu rychlý. Jsou jména, která to dokazují,“ podotýká.

Nejvíc zakázek má z facebooku. „Věnuju se tomu, co si myslím, že mi jde anebo co má výsledky. Přestože se už asi pět let tvrdí, že facebook je mrtvý a nikdo na něj nechodí, tak já jsem s tím takhle v pohodě,“ zasměje se.

Kolik je ochoten v průměru dát do propagace jedné zakázky na facebooku? „Nemám to v hlavě spočítané přesně, spousta čísel mi funguje pocitem,“ poznamenává. „Jsou zakázky, kde mám provizi 150 000 Kč a dám až třetinu z této částky do propagace. Pak jsou zakázky, kde mám provize 600 000 až 700 000 Kč a dám do propagace třeba 250 tisíc korun. Můj psychologický limit? Když se částka začíná blížit k 50 % z provize, začínám být nervózní, ale vzhledem k tomu, co těch 50 % dokáže vytvořit na jiných zakázkách (tedy v nových akvizicích), tak za mě tohle nemá smysl řešit ve chvíli, kdy mám v nabídce zpravidla deset až pětadvacet nemovitostí. V takovém případě mě cash flow životně neohrožuje,“ poznamenává s tím, že se mu ještě nikdy nestalo, aby se každá koruna, kterou dal do jakékoliv propagace, minimálně trojnásobně nevrátila v horizontu do dvou let.  „Na čísla se dívám jednou ročně a funguje to i bez propracovaného excelovského systému,“ dodává.

Práce realitního makléře si vždycky vážil. Vnímal ji tak, že makléř může zlepšovat nebo zhoršovat lidské osudy a pracuje zpravidla s tím nejcennějším majetkem, který člověk za peníze může mít.

A když někteří makléři dělají svou práci nekvalitně a vytváří profesi špatné jméno? „To je i v jiných profesích, napadají mě třeba mechanici nebo zubaři, byť to povědomí není mezi veřejností tak plošně rozšířené jako u makléřů. Ale na realitním trhu mě hodně štvou také podlézavé a hloupé reklamy některých značek.“

Dává si Ondřej Černovický realitní cíle? „Cíle ano, ale ne ultimáta. Loni jsem si řekl, že by bylo fajn prodat nemovitosti za čtvrt miliardy korun. To se mi podařilo splnit a jsem za to rád, ale kdybych limit nesplnil, tak se taky nic neděje,“ poznamenává s nadhledem. „Důležité je se po roce ohlédnout a říct si, že jsem se profesně někam posunul. Nemusí to být nutně v číslech, nemusí to být vidět na účtu nebo v majetku, ale musím mít pocit, že těch 365 dnů mělo svůj význam.“